Brasilia, Salvador (Brazílie)

Brazílie je neskutečně velká. Ještě, že kvalita autobusů je na takové úrovni. Čeští dopravci by se mohli učit. Autobusy jezdí všude a včas, jsou čisté a hlavně prostorné.

Přesto přejet Brazílii ze západu na východ trvá několik dní. Člověk si říká, jestli by nebylo lepší nešetřit a pro přesun použít letadlo. Jenže prostá zvědavost zvítězí nad pohodlím. Jak jinak by se dala ta rozlehlost pochopit. Na západě (oblast Pantanalu) dominují krajině bažiny a savany. V centrální části země najdeme sluncem zalitou náhorní plošinu s hlavním městem Brasiliou. Tento skvost architektury 60. let minulého století a chlouba brazilského prezidenta Juscelina Kubitscheka odkazuje na nejlepší léta sociálního, betonového inženýrství. Vlevo sektor obytný, vpravo sektor odpočinku, vpředu sektor pracovní. Mezitím pusto, liduprázdno. Sektory spojují dálnice navržené pomocí pravítek a kružítek. Pro našince překvapení. Rázem se cítí jako doma, uprostřed naklonovaného a několikanásobně zvětšeného Jižního města.

Na východním pobřeží je spousta zajímavých míst. Jedním z nich je i bývalé hlavní město - Salvador. Tento koloniální přístav je součástí světového děditství UNESCO i když poněkud chátrá. Čas, vlhko a nedostatek peněz vykonaly své. Salvádor je ale především městem černých rastamanů. Už z dálky se ozývá divoké bubnování, které prakticky nikdy neustává (při poslechu jsem si vzpomněl na návštěvu techno stage v Benešově). Nádherné prostitutky a zhulení nebo zfetovaní černoši, takový je Salvádor. Vzhledem k nepříliš dobré pověsti, turistů poměrně málo . Je fakt, že gringo se tady dvakrát moc dobře necítí. Ale ta všudypřítomná magická atmosféra stojí za to.